Dent Blanche (4357 m)
Completed on: 2026-07-31
Description
S Honzíčkem náš suverénně největší počin. Předchozí den nástup na chatu okořeněný broděním horské bystřiny, cca 1600 výškových. Vstávačka ve 3:30 a vzhůru na kopec. Předpověď slibovala, že do 15 bude pěkně, možná okolo oběda mrak. Vyrazili jsme všichni společně. Cesta začínala lezením po velkých kamenech, které ale nebylo úplně nutné protože vedle vedla i pěšinka kterou jsme ovšem objevili až cestou dolů. Ve tmě jsme jí ale cestou nahoru nenašli. Pak následoval krátký úsek po ledovci, okolo poměrně velkých trhlin. Na konci ledovce jsme sundali mačky a nechali je i cepínem na místě. Narozdíl od ostatních skupin jsme věděli, že druhá ledovcová část lze obejít pod převějí a už je nebudeme potřebovat. Následoval lehký kamenitý hřeben, postupně vycházelo sluníčko a výhledy nejenna Matterhorn byly luxusní. To jsme ještě šli +/-všichni společně. Před Grand Gendarme jsme zvážili obě varianty, kluci po přemýšlení a my zcela jednoznačně, jsme se rozhodli četníka obejít spodem přes žlaby. Tam už nám kluci frnkli. O něco více jsme jistili a taky mi to dost trvá, když zakládám jištění. Nakonec jsme ale vždycky trefili nejlehčí cestu a po 4,5 hod. jsme byli na vrcholu. Bylo krásně, postupně nás předběhla většina dvojic. Asi v 9 jsme se vydali na sestup. Cestou jsme střídali slézání a slaňování a nakonec vždycky trefili štand. Předběhl nás dalších několik dvojic, až za námi zbyly jenom Rakušanky a dva mladí Švýcaři, kteří nás cestou nahoru stáhli opalovací krém i vodu. Za odměnu nám ale vodu za 10 SFr. zase ráno koupili. Ve žlabech pod Grand Gendarme nám ale začlo být úzko. Obloha už byla delší dobu temná, ale teď začalo i hřmět. Byla ve mě malá dušička, snažili jsme se neposrat a hlavně nespadnout. Pohyboval jsme se jak nejrychlejš to šlo, ale pořád to bylo pomalu. Ve stresu jsem zahodila kyblík. A Rakušanky už nás docvakly. Naštěstí bouřka nepřišla úplně na nás a my se zas sněžení vrátili na hřeben. Cestou dolů jsme viděli vrtulník, tak jsme se báli že se Švýcarům něco stalo. Nestalo se jim nic, jen potkali eliášův oheň a vysrabili. Paradox byl že vrtule přiletěla ze slunného počasí a už úplně zbytečně. Na chatu jsme se dostali okolo 2:30. Honzík už toho měl plné zuby, ale zůstat jsme nemohli, měli totiž úplně plno tak jsme si dali röstli a pomalu se šourali do údolí. Kluci už byli dávno v trapu, ale potom taky mluvili o statické elektřině, tak Švýcaři asi nekecali. Dolů jsme se dostali až okolo 6:30. Honzík trpěl bolavými nohami a vysokohorskou sračkou. Ale jinak jsme to zvládli se ctí. Byl to opravdu dlouhý den, ani jsem po návratu nešla běhat, ale radši jsme šli na švýcarskou pizzu. I s klukama, resp. s Ondrou protože Jirka nejí.
Participants
Honza a já, Ondra s Jirkou jakožto druhé lanové družstvo