Obergabelhorn (4063 m) traverse
Completed on: 2026-07-03
Description
Tenhle výlet jsme započli už o den dřív nástupem na Arbenbiwak. Cca 1700 výškových metrů z Zermattu docela ubíhalo. Cesta vedla údolím přes Zmutt, poměrně dlouho to byla pohodka. Pak se otočila směrem doprava a začala více stoupat. Závěrečných cca 200 výškových bylo v podstatě lezení v skoro kolmé stěně s řetězy. Na bivaku bylo 15 míst, bylo téměř plno. Hromada smradlavých horolezců a jedna smradlavá já. Tekla tam voda, ale nebyla pitná, je fakt, že žaludek mám na vodě ještě o 3 dny později. Moc se s náma nebavili, páč všichni mluvili francouzsky. Jen nás jeden nařknul, že jsme mu štípli papuče. Jo a taky se mi povedlo pokazit i instantní jídlo, za což jsem si vysloužila asi pětiminutovej výtlem 😁. Vrcholový den jsme vstali ve 4 (což se později ukázalo jako pozdě) a vyrazili jako poslední. Nástup vedl nejprve strmou skalkou po mužikách, pak strmým zbytkem ledovce ke strouze ve skále, podél které se lehkým lezením (2+) pokračovalo nahoru. To bylo orientačně docela v pohodě a cítili jsme se v pohodě i bez jištění. Na hřebeni nás čekal impozantní výhled na mraky zvrchu. Následovalo fajn lezení, chvíli jsem tahala, když začlo přituhovat, nechala jsem to Ondrovi (a i tak jsem založila většinu friendů, co jsem za svůj život založila). Byl tam jeden nepříjemný traverz, jeden dobrý, ale exponovaný traverz a pak jsme se docela zasekli, když jsem nevěděli, jestli oblézt hnusný balvan nebo lézt hnusnou plotnu. Nakonec byla správná odpověď komín, kterého jsme si předtím nevšimli, teda minimálně já. Pak už to bylo fajn, zase jsem tahala. Na vrcholu jsme byli po šesti hodinách lezení. Takže v normě, psalo se 4 - 6 h. Blbý bylo, že Ondra trpěl zimnicí už od předchozího dne, postupně se přidal kašel a blbě dejchal. A to jsme ještě netušili, že většina túry je před náma. Z Obergabelhornu měla být série slanění, slaňovali jsme ale jen 2x a to nás to jednou stálo karábli, zbytek bylo slejzání trojkovym terénem. Od chvíle, kdy si Ondra prakticky nedoved zavázat mačky jsem tahala už jen já. A že toho slejzání bylo hodně. A trvalo mi to, protože mám zkušeností s POVLem pramálo... Takovejch smyček jsem založila. Po sestupu Obergabelhornu jsme nazuli mačky a museli přelézt ještě jednoho Gendarma. To jsem tahala ve skále na mačkách (!). Sestup naštěstí probíhal po fixech, takže jsem jen cvakala skoby a spouštěla se po laně. Ale prošoupala jsem si rukavice. A prst. Pak následoval výstup ledovcem na Wellenkuppe. To fakt funěl a šli jsme uplně pomaličku. Kousíček po kamenech, jedno slanění (naštěstí nevyskočila, tyčka jedna krátká, to by byl konec). Jednou jsem se nechala spustit kvůli úspoře času a Ondra slez. Celkem byly asi 3 slanění. V youtube videu řikali 15 😅. Naštěstí nám přálo počasí, jedinej mrak zůstal pod naší úrovní a od vrcholu už ani nebyla zima (do tý doby pekelná). Pak jsme ještě museli dojít přes rozmočený ledovec na chatu, to už jsme měli dost oba. Nemohla jsem ani pořádně jíst, jak jsme celý den moc nejedli a nepili. Ale bylo to boží. Další lezení nám zhatila Ondrova choroba, tak následující den už jen sestup do údolí. Celkem intenzivní zážitek, víc takovejch, zpracovávám sadu emocí ještě o tři dny později 😁.
Participants
já a Ondra